Velké Bílovice | DH Legrúti

O nás

Guráš je cimbálová muzika z Velkých Bílovic, které spadají do jižní části národopisného regionu Hanácké Slovácko. V naší obci od 50. let 20. století, kdy byl založen Slovácký krůžek Hrozen, vyrostla řada muzikantů, kteří se uplatnili nejenom doma, ale i v národopisných souborech po celé Jižní Moravě. My jsme jako nositelé určité tradice zůstali doma a věnujeme se jejímu rozšiřování. Celkem se dnes lidové hudbě v Bílovicích věnují čtyři cimbálové muziky a čtyři dechové hudby.

Je nás sedum a hrajeme a zpíváme v nástrojovém obsazení, které je tradiční pro moravské cimbálky a nám se jeví jako vyvážené. Dvoje melodické housle, klarinet , cimbál, kontrabas, houslový a violový kontr.

V tomto složení hrajeme od léta 2000.Když nám v létě 2006 odejel Ondra do Ameriky na zkušenou, přijali jsme na basu Přemu. Žádné složité konkurzy se nekonaly – Ondra si náhradu ve svém kamarádovi vybral sám.

Nespornou výhodou naší muziky je fakt, že až na basisty jsme z jednoho města. V Bílovicích je holt o basisty nouze. Nicméně Ondrův Moravský Žižkov, nebo i Přemovy Prušánky jsou coby kamenem dohodil a zbytek pěšky došel.

Jsme amatérská muzika a hru na hudební nástroje jsme absolvovali, nebo někteří pouze navštěvovali v Základních uměleckých školách ve Velkých Bílovicích a Břeclavi. Jsou mezi námi i autodidaktici (česky se to řekne samouk). Čišící amatérismus budiž ne překážkou, ale výhodou. A proč nepoužíváme, narozdíl od dechových hudeb, notové pulty? Protože neznáme noty! Tedy známe, ale raději hrajeme podle uší a srdce. A také příliš nevyhledáváme zvukařské aparatury.

A proč se vlastně jmenujeme Guráš? Za dlouhých letních večerů, kdy jsme hledali název pro muziku padlo hodně návrhů. Právě tento zvítězil díky originalitě, znělosti a dobré zapamatovatelnosti. A co znamená? Slůvko "guráš" je hanáckoslováckým národopisným ekvivalentem slova kuráž, tedy odvaha. Chlapci nosívali "klobouček na guráš". tedy mírně na stranu.

Něco málo historie

Počátky našeho muzicírování je potřeba hledat na Základní umělecké škole ve Velkých Bílovicích, kde z nás manželé Jana a Jiří Zachovalí formovali dětskou cimbálovou muziku. S odstupem času jim za to patří obrovský dík, protože nám jako první otevřeli dvířka k muzice, kterou bychom teď neměnili. Když jsme odrostli, naše tehdejší Dětská cimbálová muzika při ZUŠ Velké Bílovice se rozpadla. To bylo někdy v roce 1999. Jirka ovšem začal secvičovat další žáčky a dnes vede již čtvrtou generaci dětských cimbálek.

Po zhruba roční pauze, kterou nám vyplňovala některým mladší dětská cimbálová muzika a starším soubor Podlužan při Břeclavské SPŠ E. Beneše, jsme založili současnou muziku. Prsty v tom měl mimo jiné i Pavel Zemánek, který oslovil budoucího primáše Honzu začátkem května 2000. Vadilo mu tehdy, že s koncem muziky při ZUŠ jsme jako kapela skončili. Sice všichni "perspektivní" někde hráli , ale touha hrát na vlastní triko a v dědině byla silnější.

S Pavlovou pomocí jsme dali dohromady sestavu a začalo se zkoušet. V počátcích u Zemánků v garáži. Ale Beatles taky začínali v garáži a kam to dotáhli. Jediné co nám chybělo byl basista. Zpočátku nám vypomáhal Pavel Osička z cimbálové muziky Lália. Během léta se nám podařilo přemluvit Ondru, aby se začal učit na basu a šel hrát s náma. V té době brnkal basu v žižkovském bluegrass bandu. Tato volba, jak se později ukázalo, byla velmi dobrá. Přemovy začátky na basu jsou v, dnes už legendárním, Prušáneckém Nechorbandu, kde brnkal kontrabas, nebo elektrickou baskytaru. Volba nástroje byla vždy určena možností připojení se k elektrickému proudu.

Zapůjčení cimbálu z obecního úřadu Tvrdonice se podařilo domluvit pod ochrannou rukou CM Jožky Severina z Tvrdonic. Na podzim jsme požádali místní obecní úřad, zda by pro nás neměli klubovnu. Ta se také našla, takže se začalo zkoušet na plné obrátky.

Za deset let činnosti jsme absolvovali hodně kulturních akcí jak na okrese Břeclav tak i v zahraničí. Největší podíl na nich ovšem měli kulturní a vinařské akce přímo ve Velkých Bílovicích a nejbližsím okolí. Jednalo se o různé plesy, velikonoční vystoupení Slováckého krůžku Hrozen, zpívání pro radost s vinaři, předhodová zpívání a stavění máje, zarážání hory a svěcení vína.

Za opravdu plodnou lze považovat spolupráci s Mužáckým sborem z Moravského Žižkova. Kromě jejich doprovázení na národopisných slavnostech a setkání mužských sborů se jedná o téměř výhradní účinkování na kulturně-vinařských akcích, které pořádají. Se sólovým dívčím hlasem nám na vystoupeních pomáhaly žižkovská zpěvačka Lucka Maršálková a Evička Grófová z Velkých Bílovic.

Nespočet akcí, které jsme odehráli byly soukromého charakteru. Pařby nejen Bílovské chasy, oslavy narozenin, svatby, různé firemní, burčákové a vinné zájezdy, večírky ve vinných sklípcích...


Anketa

Cimbálovou muziku poslouchám:

Většinou z rádia

 4309/28%
Mám oblíbená CD

 2395/16%
Na soukromých akcích

 2089/14%
Na veřejných akcích

 2169/14%
Vyjímečně

 1987/13%
Neposlouchám vůbec

 2211/15%
Hlasovalo: 15160

administrace
© Guráš 2007
muzika@guras.cz

Celkem návštěv: 137276